Boty na parkour

Tento článek je jakýsi výcuc informací z videa níže, takže pokud preferuje můj obličej a líbezný hlas moraváka, nezapomeňte mrknout i na video, ve kterém o botech nejen uslyšíte, ale taky je i uvidíte.

Disclaimer: Následující řádky jsou sepsány čistě na základě mých preferencí, zkušeností a požadavků, které od parkourových bot očekávám.

Před výběrem bot se doporučuju zamyslet nad prostředím, kde trávím tréninkem nejvíce času. Pokud trénujete ve skalách, lese v tělocvičně a nebo ve městě, různorodost prostřední může hrát velký faktor pro volbu správné boty. Každopádně většina z nás se bude nejspíš pohybovat v městském prostě či v tělocvičně, což nemusí být tak velký rozdíl.

Jako parkouristu vás u bot zajímají zejména následující věci:

  • podrážka
  • tlumení
  • materiál a celkové provedení

1. Podrážka

První vrstva podrážky, která přichází do kontaktu se zemí (většinou guma), by měla být co nejvíce celistvá/ jednolitá. Což znamená že by podrážka neměla obsahovat velké množství segmentů, které se mohou snadno utrhnout, poškodit, nebo jestli chcete, urvat. Segmenty jsou náchylné k utržení a v případě poškození klidně jen části podrážky se zvyšuje šance na její další poškození a samozřejmě snižuje jejich životnost a dobré vlastnosti, kvůli kterým jste si tenisky pořídili. Segmenty vertikální, které jsou od špičky k patě, mohou být jakýmsi kompromisem v případě opravdu dobrých bot, ale botám, které obsahují segmenty horizontální, tedy od palcové po malíkovou hranu, bych se obloukem vyhnul.

Ukázka horizontálního dělení podrážky která je nejméně vhodná pro parkour.
Ukázka vertikálního dělení podrážky, která může být určitým kompromisem při výběru.
Ukázka nejlepšího způsobu řešení podrážky. Bez žádného dělení.

Dalším faktorem je jakási plochost, tzn. že podrážka by neměla obsahovat větší trny, výstupky apod… (např. kopačky pro lepší představu). Čím větší plocha bez výstupků se při odrazu či doskoku dotýká překážky, tím větší pak vzniká tření a samozřejmě tím je odraz i doskok jistější. Plochost podrážky nejen že zvyšuje tření, ale zvyšuje i její životnost. (většinou se vám podrážka odlepí úplně celá, nebo ji po delší době prodřete skrz na skrz).

Ukázka podrážky která obsahuje velké množství výstupků/trnu, které nejsou idealní u boty na parkour

Detail podřážky s výstupky. (Samozřejmě skákat se v tom dá. Už jsem viděl spoustu expertů)

Poslední faktor, který spíše než životnost ovlivňuje hlavně účelnost boty, je materiál, ze kterého je první vrstva vyrobena. Nejčastěji se můžete setkat s gumou, dále s pěnou a samozřejmě s jakousi kombinací různých materiálů, která v některých případech obsahuje dokonce i plastové části. Osobně vám doporučuji se držet hesla : “Vždycky s gumou” a neuděláte chybu. Pěna totiž dost podkluzuje a moc dlouho nevydrží (hlavně ve venkovním prostředí) a kombinace různých materiálů může být někdy v pořádku, ale v případě, že obsahuje již zmíněné velké plastové kusy, je riziko, že doskočíte přímo na místo plastu a proběhne zběsilá jízda směrem k zemi.

Ukázka pěnové podrážky

Ukázka hybridní gumo/plasto/pěnové podrážky
Ukážky vždycky s gumou

2. Tlumení

Druhá vrstva podrážky, neboli vrstva tlumení, je tématem spousty diskuzí. Chci tlustou vrstvu, která zmírňuje otřesy při doskoku, ale zvyšuje riziko vymknutí kotníku do strany a snižuje citlivost? Nebo chci tenkou vrstvu, která zvyšuje cit s překážkou, snižuje riziko vymknutí kotníku, ale za to mě extrémně vytrestá za každý špatný doskok? S odpovědí na tyto otázky souvisejí zejména osobní preference aka způsob tréninku který vám vyhovuje.

Extra tenké podrážky používám většinou spíše při kondičnějším a repetitivním typu tréninku, kde dělám spíše větší množstvím opakování s přebytkem jistoty. Tenhle typ boty je vhodný jak pro začátečníky tak pro pokročilé, ale je třeba mít na paměti, že je třeba se držet trošku při zemi a nepouštět se do velkých skoků na které nejste zatím úplně ready.

Varianta s přebytkem tlumení nabízí “více” prostoru na to udělat chybu a člověk si může dovolit malinko víc trénovat na hraně komfortní zóny, popř. skákat delší a větší skoky kde není třeba tak moc vnímat překážku pod nohama. Každopádně jak jsem zmiňoval výše, kotník je o něco více vzdálen od země a tak páka na kloub může být mnohem větší v případě nepřesného/ křivého dopadu.

Poslední variantou a zároveň tak i mou odpovědí na tyto otázky je jakýsi kompromis. Tlumení by tedy nemělo být extra tenké ani extra tlusté, respektive tak tenké, že mi umožňuje hlavně v oblasti prstů na noze vnímat překážku, ale zároveň se malinko zvětšuje v oblasti středu chodidla a paty, tak aby vás špatný dopad neposlal rovnou do věčných skočišť.

3. Materiál A celkové provedení

Existuje mnoho materiálů, ze kterých se vyrábějí boty, a kdybych je měl všechny vyjmenovat, nejspíš bych na to potřeboval dva životy. Nicméně materiál, ze kterého je bota vyrobena, by měl disponovat zejména určitou odolností a pevností. Jasně, někteří ještě možná hledají prodyšnost, nebo jim sejde na váze, ale raději přežiji smradlavé a unavené nohy, než abych co pár měsíců kupoval boty nové.

Většina materiálů, které na první pohled a dotek působí jemně, lehce, tence, jednoduše nebytelně, mají opravdu krátkou životnost. Konkrétním příkladem mohou být různé síťky, se kterými se věřím každý z vás někdy na botech setkal. Tenhle cheap matroš stačí jen malinko narušit a celá bota je během několika týdnů v háji, protože malé narušení vedlo k tomu, že se materiál začal párat až do stavu, kdy dal život žraloku za kterého by se nestyděl ani Spielberg. Výhodou je, že většina těchto bot je levnějších.

Dalším typem mohou být jakési hybridní materiály opět složené kombinací několika různých materiálů. Jedním z nich je v poslední době oblíbená “ponožková” konstrukce boty. Jednoduše konstrukce boty z flexibilního materiálu, který toho vydrží o něco víc než síťka, ale na druhou stranu je tak moc flexibilní, že při odrazu a doskoku vám noha jezdí v botě tam a zpátky. Většina těchto bot je vyráběna primárně na běhání a výrobci nepočítají, že v nich někdo bude skákat X metrů nebo metat salta, takže doporučuji se porozhlédnout ještě někde jinde. Nevýhodou je i fakt, že tenhle typ boty je většinou dražší. Dalším příkladem je materiál Flexweave, který používají na botách Reebok Nano 7, 8 a 9. Tenhle materiál v sobě obsahuje jakýsi drát, u kterého mám pocit, že i přes to, že se bota poruší, drát zabraňuje dalšímu párání, což je super.

Posledním typem materiálu je tedy ten, který na první pohled působí bytelně, např. různé druhy kůže nebo tvrdší textilní látky, které vydrží menší povrchové poškození. Než jsem narazil na zmíněný flexweave, všechny mé boty byly z tohoto materiálu a vydržely mnohonásobně déle, než boty se síťkou, ve kterých jsem trénovat několik prvních let.

Ukázka bot, které na nejčastěji namáhaných místech mají síťku
Ukázka Flexweav materiálu
Ukázka celokožené boty

4. Závěr

Na samotný konec bych jen dodal, že tento článek je sepsán na základě mých zkušeností, a uvědomuji si, že velkou míru při výběru bot hraje již zmíněná osobní preference. Proto se nebojte “riskovat” a v případě, že máte dobrý pocit z bot, které absolutně neodpovídají tomu, co jsem zde popsal, je jednoduše kupte a vyzkoušejte a sami třeba objevíte nový typ boty, který následně vychválíte do nebe.

Doufám že tenhle článek vám pomůže při výběru bot a pokud budete mít otázky můžete mě kontakt třeba na:
Instagramu – https://www.instagram.com/tomas_zonyga/
Facebooku – https://www.facebook.com/ZonyMasta/

5. Video

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *