Parkour a zranění

“A není parkour nebezpečný?” S touhle otázkou se setkávám jako parkourista a trenér už od samého začátku, kdy jsem vůbec s parkourem začal. Vlastně se s ní setkávám už mnohem déle, protože po stromech, zdech, sloupech apod. jsem šplhal, běhal, skákal dávno předtím, než jsem začal s parkourem, a už tehdy na mě pořád někdo volal, že je to nebezpečné, a že se zraním. Řeknu vám, kdybych je v té době poslechl, asi by ten život byl pěkná nuda.

Důvodem, proč si určitá část populace/společnosti myslí, že je parkour nebezpečný, bude nejspíše kombinace několika faktorů, a sice strachu z neznámého a jiného, a pak faktoru, že prostě jsou tu parkouristi, kteří skáčou takový bomby, že i těm, co parkour znají, se stáhne svěrač u prdele, no a taky samozřejmě faktoru, že když se to zrovna někomu nepodaří, tak si rozbije hubu.

V tomhle článku se nebudu snažit nějak parkour obhajovat nebo vychvalovat, prostě jen zveřejním skutečnosti a zkušenosti, které jsem za těch pár pátků, co se věnuju tréninku a parkouru a studiu na FTVS posbíral a porovnám je s jinými sporty, které se na první pohled nejeví tak nebezpečně.

1. Druhy úrazů

Existuje několik druhů úrazů se kterými se můžeme setkat a ne všichni si tenhle fakt uvědomují, takže pro začátek si druhy úrazů představíme.

Zranění si rozdělíme na několik samostatných kapitol:

  • Typ úrazů
  • Příčina úrazu
  • mechanika úrazu
  • závažnost úrazu

A. Typy úrazů

Zranění můžeme rozdělit na chronická a akutní. Přičemž chronická jsou ty, které se tvoří dlouhodobě, např. třeba záněty různých svalů či šlach (“skokanské koleno”, “tenisový loket”), a akutní můžeme jednoduše popsat tak, že v jednom okamžiku dojde k porušení zdravé části těla, např.zlomím si nohu nebo zvrtnu kotník.

B. Příčina úrazů

Obecně ve sportu příčin zranění existuje hned několik: osobní zavinění, zavinění druhou osobou, zranění dané typem sportu, klimatické a hygienické podmínky, technické vybavení a organizační okolnosti. Z názvu všech příčin asi dokážete sami odhadnout jejich význam a také ty, které můžeme ovlivnit a které nikoliv, nicméně troufám si říci, že z velké části se můžeme zranění vyhnout, pokud chceme a taky pokud občas použijeme hlavu.

Příkladem může být trénink venku po dešti, kdy bychom měli zvýšit opatrnost a počítat s tím, že mi to kdykoliv může podjet. Pokud opatrnost nezvýším, podjede mi dopad a já si natluču hubu – je to příčina klimatických podmínek a nebo osobní zavinění? Dalším příkladem může být zábradlí, na kterém trénuji balanc, které jsem si předem nezkontroloval a na jeho konci se zábradlí zlomí a já si narazím koule. Opět – je otázka, zda příčinou zranění bylo technické vybavení nebo moje nedbalost.

Samozřejmě nic není na 100% a proto představa že se celý život nikdy nezraním je asi pro každého z nás trošku sci-fi.

C. Mechanika úrazů

Mechanika úrazu se dá zjednodušeně popsat jako způsob, jakým ke zranění došlo a opět obecně existuje několik druhů: pád, úder, srážka, náraz, nekoordinovaný pohyb a jiné. Každopádně v parkoru se nejčastěji setkáme s pádem, nárazem a nekoordinovaným pohybem. Úder a srážka se týkají zejména kolektivní sportů a do “jiné” může spadat např. úpal.

Příkladem pro náraz může být třeba naražení holenních kostí, nebo třeba nechtěné nakopnutí zdi, a nekoordinovaným pohybem se rozumí třeba náhlá prudká změna směru. Doufám, že pod pádem si každý z vás něco představí :-p

D. Závažnost úrazů

Způsobů, škál, nebo tabulek, jak hodnotit závažnost zranění existuje znovu hned několik, ale pro naše potřeby postačí, pokud se nad vážností zamyslíte vy sami. Začnete u zranění, které zdaleka neohrožují život, jako třeba odřeniny ruky, naraženiny, dále by nejspíš mohly být prošlápnuté kotníky, zlomeniny či vykloubeniny, a pak by následovala závažnější poranění, jako třeba porušení krevního řečiště, těžké úrazy hlavy či orgánů atd.

2. Srovnání s jinými sporty

Předchozí kapitoly jsou záměrně trošku obecnější, protože bych rád, abyste si uvědomovali souvislosti a možná i udělali lepší představu o tom, co vlastně zranění je, a také si uvědomili, že zranění je určitým způsobem běžná věc, která je součástí našeho světa, a díky jim se můžeme spoustu naučit i o nás samotných (vlastní zkušenost, na to dám krk).

Při brouzdání a průzkumu v rámci tvorby mé diplomky na internetu jsem objevil několik různých článků či studií které se zabývaly úrazy v parkouru. Následující data jsou tedy podložena jednak zdroji ze zahraničí, ale též i mým vlastním výzkumem.

  • Rossheim a Stephenson, (2017) ve své studii Parkour injuries presenting to United States emergency departments, 2009 – 2015, která zkoumá nejčastější zranění na základě dat z lékařské databáze spojených států, uvádí jako nejčastěji úrazy chodidla, kotníku, či prstů na noze (19%), dále jsou zastoupeny zranění paže, lokte (17%), obličeje a hlavy (17%), dlaně, zápěstí či prstů ruky (15%), zad a žeber (12%), nohy, holeně, kolen (10%) a ramene či klíční kosti (6%).
  • Da Rochcha a další (2014) se v článku Prevalence and risk factors of musculoskeletal injuries in parkour opět zabývají nejčastějšími úrazy v parkouru, avšak na základě dotazování parkouristů. Ve svém článku zdůrazňují, že nejčastějším místem zranění jsou dolní končetiny (57,1%). Nejčastěji docházelo k úrazu kotníku (28,6%), druhým nejčastějším zraněním byl kloub kolenní (17,8%), dále zranění nohy (10,7%), ramene (7,1%) zápěstí (7,1%), hlava (5,3%), Kyčle (5,3%), ruka (3,6%), loket (3,6%),
  • Podle NZ parkour (2015) a jejich dotazníkového šetření na vzorku parkouristů NZ parkour injury research bylo závěrem stejně jako u předchozího článku, že nejčastějším místem zranění jsou dolní končetiny (55%). Nejčastěji opět docházelo k úrazům kotníku (19 %) a holení (16%), dále kolene (11%), ramene (10%) a chodila se zápěstím,  vždy po (9%)… Jako nejčastější typ úrazu byla podvrtnutí, následně záněty a natažení šlach, vícezde.
  • Výzkumem zranění parkouristů v ČR se zabýval také Marek Kaňok (2016) ve své bakalářské práci Analýza zranění u specifické skupiny parkouristů, ze které taktéž vyplývá, že nejčastější zraněnou částí těla je kotník ( 40%), hned za ním koleno (30%) a u 12,5% parkouristů došlo ke zranění zápěstí.

Pro srovnání zde uvádím například

  • Výzkum od Luiga & Henkeho (2010) Četnost zranění v basketbale u slovenských a švédských basketbalistů, ve kterém autoři uvádí jako nejčastěji zraněnou částí těla kotník a nohu (37%) / (34%), dále koleno (17%) / (30%), hlavu(17%) a (12%) a ruku či zápěstí (15%) / (16%).

Každý se nad výsledky může zamyslet sám, každopádně bych se nebál říct, že alespoň z hlediska četnosti, dochází v parkouru ke zraněním na obdobných částech těla, jako např. při již zmíněném basketu.

Vlastní výzkum

Můj výzkum zahrnuje data z knih úrazů, docházek ze všech tří parkourových hal IN MOTION ACADEMY v ČR za celou dobu své existence od února roku 2016 do konce června roku 2019. Cílem výzkumu bylo zjistit četnost a závažnosti zranění a určit přepočet zranění na 1000 hodin prováděné činnosti a porovnat jej s jinými sporty.

Četnost (výskyt) zranění

Na lekcích v IMA docházelo nejčastěji ke zranění na dolních končetinách (kotník, chodilo, koleno, holeň) celkem 42,5%, dále na končetinách horních (ruka, rameno, zápěstí) celkem 25,1 %, následovala hlava s 20,1% a v poslední řádě trup (žebra, břicho, záda) s 12,3%. Což jsou výsledky opět podobné předchozím zkoumání.

Přepočet na 1000 hodin prováděné činnosti.

Na vedených lekcích v In Motion Academy s.r.o. za sledované období deseti školních pololetí bylo zaznamenáno 179 úrazů, z celkového počtu 103 985 hodin prováděné činnosti. Přepočet na 1000 hodin prováděné činnosti má tedy hodnotu 1,721 zranění, což znamená, že na 1000 hodin tréninku se účastníci lekcí zranili skoro 2x. Teď se asi ptáte: “Jasně, ale co mi tenhle údaj řekne?”, a proto bude lepší, když se mrknete rovnou na srovnání s ostatními sporty.

  • Americký fotbal 9,6 zranění
  • ženská sportovní gymnastika 6,1 zranění
  • řeckořímský zápas 5,7 zranění
  • fotbal a basketbal 4,3 zranění
  • baseball 1,9 zranění
  • hokej 2,0 zranění
  • mé výsledky z IMA parkour 1,7 zranění na 1000hodin

Pro jistotu jen doplním komentář, že podle výsledků to vypadá že vedené lekce v IN MOTION ACADEMY jsou 2x méně rizikové, než třeba fotbal. Což už věřím, je pro většinu z vás užitečná informace.

Závažnost zranění

Dle závažnosti úrazů podle NACA scoring system vyšly lekce Benjamin nejlépe. Průměrná hodnota je 1,43 , o něco hůře na tom byly lekce Junior s hodnotou 1,67, a jako lekce, ve kterých byla závažnost úrazů největší, se ukázala věková kategorie Dorostu a dospělých s hodnotou 1,74. Průměrná hodnota celkové závažnosti zranění, při všech zaznamenaných kurzech vedených ve všech pobočkách In Motion Academy s.r.o, je 1,63.

Číselné hodnoty si představte na této škále 1-4… (hodnoty zvýrazněné tučně jsou data z mého výzkumu)

  • 0 – žádná závažnost 
  • 1 – lehká závažnost  (např. lehké odřeniny – není třeba lékářského zásahu) 88x (49,2%)
  • 2 – střední závažnost  (např. vymknuté kotníky – není třeba záchrané služby) 70x (39,1%)
  • 3 – vysoká závažnost (např. zlomená stehenní kost – těžké poranění jedné tělní oblasti neohrožující život) 20x (11,2%)
  • 4 – potencionální ohrožení života ( těžké poranění vícečetných tělních oblastí neohrožující bezprostředně život, dlouhodobě však nelze vyloučit) 1x – (0,6%)
  • ….

Pokud tedy znovu nahlédnete na hodnoty závažnosti, zjistíte, že údaj 1,63 nám říká, že průměrně se zranění pohybují někde mezi lehkými odřeninami, naraženinami a prošlápnutými kotníky či naraženými holeními kosti.

Diskuze

Samozřejmě každý výzkum má své limity, ten můj například v tom, že se jedná o vedené lekce trenérem v hale, který zajišťuje organizační složku tréninku a určitým způsobem tak přebírá zodpovědnost. Výsledky u parkouristů kteří trénují “samostatně” či venku se tak mohou lišit. I přesto si ale myslím, že nálepka nebezpečného sportu je trošku přitažená za vlasy, a jsem rád, že výsledky za 3 roky fungovaní naší firmy tento mýtus vyvracejí.

3. Prevence

Prevence zranění určitým způsobem vychází z příčin, takže pokud se vám někdy něco přihodilo, můžete se sami zamyslet nad tím, jestli jste zranění mohli nějak ovlivnit či nikoliv, ale v případě že máte pocit, že jste udělali všechno správně, a stejně vás zranění neminulo, moc pozornosti tomu nevěnujte. Jak jsem psal dříve, nic není na 100% a občas to prostě nevyjde. Zkuste se nad tím povznést a berte to jako zkoušku. Někdo/něco vás prostě zkouší, jestli i přes tu “nespravedlivost” jste ochotni stále pokračovat v tom, co máte rádi. V knize Parkoru a freerunning kterou jsme společně s Milanem Hybnerem a Sahirem sepsali je bezpečnosti věnována jedna kapitolka, pokud vás tedy zajímá víc, určitě do knížky nahlédněte, nicméně pro tento článek si vystačíme s “výcucem”.

  1. Rozcvičení – Před tréninkem mohou být svaly “chladné” tuhé a též hlava (nervový systém) utlumená, a proto je třeba jej zahřát, rozpohybovat a nervový systém aktivovat. Po rozcvičce byste se měli být schopní soustředit a cítit se plní energie 🙂
  2. Kontrola a znalost tréninkového prostředí – Zejména venku bych si mělzkontroloval překážky a okolní místa, kde se chystám trénovat. Já osobně jsem se například v pauze mezi tréninkem opřel rukou o střep a strávil následujících pár hodin běháním po doktorech. Samozřejmě nejde jen o střepy a nepořádek, ale i o kvalitu provedení překážek, jejich stav, klimatické podmínky, zvířata, auta, a nebo jiné osoby v okolí, které vám mohou zkřížit cestu.
  3. Přiměřená obtížnost – Určitá připravenost na skoky nebo trénink velkou mírou může minimalizovat riziko zranění. Připravenost můžete chápat jako určitou kondiční zdatnost, jednoduše máte dostatečně silné nohy na to, abyste byli schopní ztlumit/absorbovat doskok a technickou zdatnost, což znamená, že pokud se teprve učím salto, neměl bych se pokoušet o salto dvojité. Tuto připravenost má každý na trošku jiné úrovni, zejména v parkouru, který je neuvěřitelně komplexní. Proto opravdu doporučuji všem postupovat dle svého vlastního uvážení a nenechat se přemlouvat nebo vyhecovat od někoho úplně jiného.
  4. Sebezáchrana a dopomoc – V případě že narazíte na skok, který je přesně na hraně, o kterém víte, že na něj máte, ale i přesto máte pochybnosti, můžete využít kamaráda, který vás bude spotovat a dodá vám zdravého sebevědomí. Za dobu mé kariéry bych nedokázal spočítat, kolikrát mě někdo chytal nebo jistil v případě, že jsem si nebyl jistý skokem, takže to rozhodně není nic, za co bych se styděl, ba naopak, díky jištění mám ke svým kamarádům mnohem větší důvěru. Samozřejmě ne vždy je možné, aby vás někdo jistil, a věřím tomu, že každý chce být pokud možno, co nejvíce samostatný, takže určitá úroveň sebezáchrany, nebo jestli chcete, umění pádu se nikdy neztratí. Občas mi postačí jen se zamyslet nad tím, co udělám, když třeba skok nedoskočím.
  5. Regenerace a zdravý životní stylDostatek odpočinku a regenerace pro unavené tělo i mysl se lehko řekne, ale každý z nás si pod tím představí asi trošku něco jiného. Pokud se cítíte lehce unavení ze školy nebo od sezení u počítače, není to určitě nic vážného a pohyb vám jenom prospěje, ale pokud už týden trénujete den co den, zvážil bych, zda nestojí za to na chvíli zvolnit a zajít si třeba na masáž, něco si přečíst, nebo jen mrknout na nejnovější videa. Moje první jednoduché doporučení je nic nepřehánět a nikam nespěchat, čas, který si myslíte, že vám utíká pod nohama, můžete totiž nakonec lehce strávit tím, že léčíte zraněnou nohu. Další doporučení je zařazení do tréninku i jiné aktivity, zejména třeba protahování, plavání nebo úplně odlišné sporty, protože i přesto, že parkour je sám o sobě dost komplexní, každý z nás má určité preference, jako třeba odrazová noha nebo stranu, na kterou se pořád naklání, což může dlouhodobě vést k přetěžování určitých partií, ke vzniku disbalancí a různých zánětům šlach.

4. Závěr

Na samotný konec bych zase jen dodal, že ve světě existuje nekonečno možných pravd a každý z nás si vybírá tu pravdu, která je pro jeho úhel pohledu tou nejpravdivější. Proto se nesnažím nikoho přesvědčovat o tom, že parkour je naprosto bezpečný, spíše jen předkládám své zkušenosti a podněcuji diskuzi.

V současné době existuje spousta vedených lekcí, kdy se určitým způsobem přenáší zodpovědnost ze skokana na trenéra, každopádně pokud se jedná o parkouristy jednotlivce kteří “trénují sami” je parkour tak náročný a nebezpečný jaký si ho uděláte. Vzhledem k tomu že k parkouru nepotřebujete žádné vybavení, a ani vám nehrozí kontakt s protihráčem, jste “za většinu” rozhodnutí zodpovědní vy sami a proto není žádnou ostudou se ke skoku na který nemusíte být ready jak fyzicky tak mentálně a nebo technicky připraveni vrátit později.

Pokud jste promeškali předchozí téma “Jak vybrat boty na parkour”, mrkněte na předchozí článek a video zde.

Přeji hodně zdaru při tréninku, anebo pevných nervů při pozorování vašich děti, a ať se vám zranění vyhnou obloukem!
Zony

LinkedIn – https://www.linkedin.com/in/tomas-zonyga/
Instagram – https://www.instagram.com/tomas_zonyga/
Facebook – https://www.facebook.com/ZonyMasta/

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *